Směnka jako cenný papír může plnit různé funkce. Následující řádky se týkají směnek určených k zajištění určitého (kauzálního) závazku. Skutečnost, že směnka má plnit zajišťovací funkci může být na směnečné listině vyznačena doložkou "kauční směnka", "krycí směnka" nebo jinou doložkou obdobného významu. Vyznačení takovéto doložky na směnce není obligatorní, rozhodující pro určení funkce směnky je účel, k němuž byla vystavena. Zajištění se může týkat jak závazků již existujících, tak těch, které v budoucnu teprve vzniknou. Je vhodné, aby podmínky uplatnění a převodu zajišťovací směnky dohodnuty účastníky. Takové ujednání poskytuje jak věřiteli tak dlužníkovi právní jistotu a umožňuje přizpůsobit režim takové směnky okolnostem konkrétního případu.
Při soudním uplatnění zajišťovacích směnek se setkáváme opakovaně s některými problémy. Jejich objasnění může napomoci nejen v případném soudním sporu, ale již při samotném vystavování zajišťovacích směnek.
1. námitka tísně při vystavování směnky
Jedná se o naprosto pravidelně se vyskytující námitku žalovaných ze zajišťovací směnky. Tíseň má spočívat v podmínění poskytnutí plnění (v praxi zejména ze smluv o půjčce či úvěru) vystavením zajišťovací směnky. Žalovaný se pak obvykle domáhá neplatnosti směnky s odkazem na §49 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ).
V prvé řadě je nutné poukázat na fakt, že směnka v tomto případě plní funkci standardního zajišťovacího instrumentu obdobně jako je tomu u zástavního práva, ručení atd.. Požadavek věřitele na vystavení zajišťovací směnky nelze tedy považovat za užití nepřípustného nátlaku, naopak, tímto se žádoucím způsobem realizuje jedna z možných funkcí směnky. Otázku skutečného protiprávního donucení ve smyslu § 37 odst. 1 OZ ponechme stranou.
Pokud jde o samotný § 49 OZ, týká se smluv uzavřených "v tísni za nápadně nevýhodných podmínek". Musí tedy zároveň nastat obě tyto skutečnosti. Samotná tíseň při uzavírání smlouvy není právně relevantní, pokud zároveň nejsou smluvní podmínky nápadně nevýhodné a naopak. Navíc § 49 OZ nepovažuje smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek za neplatné. Naopak, jedná se o platné smlouvy. Zákon pouze umožňuje odstoupení od takových smluv.
Tím se dostáváme k základu celého problému. Směnka totiž není smlouvou. Je to abstraktní cenný papír. Od směnky tedy nelze odstoupit. V praxi se také s pokusy o odstoupení nesetkáváme. Jak bylo uvedeno výše, pravidelně se projevuje snaha konstruovat jakousi neplatnost zajišťovací směnky vyplývající z domnělé tísně. Takový postup nemá samozřejmě v našem právním řádu oporu.
Konkrétního případu námitky tísně se týká rozsudek Vrchního soudu v Praze č. 5 Cmo 189/99, který dále pojednává i o otázce práva rozhodného pro závazky ze směnky.
2. otázka pořadí užití zajišťovací směnky
Při soudních sporech ze směnek bývá často diskutován § 334 zákona č. 513/1991Sb., obchodního zákoníku (dále jen ObchZ). Toto ustanovení se týká otevření akreditivu, a vystavení směnky nebo šeku, " prostřednictvím kterých má být podle smlouvy splněn peněžitý závazek.....". Věta druhá říká, že je možno požadovat splnění závazku podle smlouvy, pouze pokud není možno dosáhnout plnění z akreditivu, směnky nebo šeku.
Žalovaní ze směnky (zejména avalisté) často namítají, že by měl žalobce nejprve vymáhat splnění kauzálního závazku, než přistoupí k soudnímu vymáhání zajišťovací směnky. Majitelé směnky v takovém případě reagují právě odkazem na zmíněný § 334 ObchZ s tím, že jim zákon přímo ukládá povinnost užít nejprve směnku. Dochází tedy k oboustrannému pochybení.
§ 334 ObchZ se týká směnek, prostřednictvím kterých má být placeno a nikoli obecně veškerých směnek. Zajišťovací směnka není určena k tomu, aby jejím prostřednictvím bylo placeno. Má povahu zajišťovacího instrumentu a lze se tedy placení z ní úspěšně domáhat až potom, co nebyl náležitě splněn zajištěný závazek. Teprve pak lze uplatnit zajišťovací směnku. V takovém případě je již na věřiteli, zda se rozhodne pro uplatnění práv podle smlouvy nebo zda bude vymáhat plnění ze zajišťovací směnky, žádný právní předpis nestanoví pořadí vymáhání. Uplatnění § 334 ObchZ na uvedený případ by negovalo zajišťovací funkci směnky a odporovalo akcesorické povaze zajištění závazků.
Stručně řečeno, po té, co dlužník svůj závazek řádně a včas nesplnil, může věřitel volit, jestli se bude domáhat uspokojení své pohledávky podle smlouvy nebo ze zajišťovací směnky (samozřejmě, pokud dohoda obou stran nestanoví jinak).
K popisované problematice lze doporučit dva velmi fundované články JUDr. Radima Chalupy s názvy "Zajišťovací směnka" a "Převod a uplatnění zajišťovací směnky", které byly otištěny v měsíčníku Hospodářských novin PRÁVNÍ RÁDCE číslo 9 a 10 z roku 1999.
