Nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba pro vztahy, které se řídí Obchodním zákoníkem čtyři roky. Promlčecí doba u práva na plnění závazku běží ode dne, kdy měl být závazek splněn nebo mělo být započato s jeho plněním, tedy od doby splatnosti. Promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba promlčení po uplynutí promlčecí doby namítne.
Promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva podá žalobu k soudu. Rozhodné pro promlčení zde proto není, zda jste dlužníka upomínali, ale zda jste podali žalobu k soudu. Podáním žaloby k soudu promlčecí doba přestane běžet. Pro podání žaloby je tedy nejvyšší čas.
